Rovnodennost

23. září 2015 v 19:35 | Safira |  Myšlenky
Víš to, viď.
Proč se ptáš?
To nebyla otázka... Přiznej si to. Obě to víme.
Víme...
Kam se to díváš, když nevidíš?
Hledám důsledky.
Těch číslic?

Říkej si tomu třeba číslice...


Stejně nepochopím, čeho chceš dosáhnout.
Třeba nechci dosáhnout ničeho.
To je ale dost blbej cíl, na to, co dáváš za oběti.
Pomalu už to jako oběti neberu...
Ale to je špatně. Sakra špatně!
Třeba špatně.

Zbylo z tebe něco jinýho, než prázdná schránka?
Nepřipadám si prázdně. Aspoň ne pořád...
Zapomněla jsi, jak žít, a tak jen přežíváš..?
Nezapomněla.
Tak se podle toho chovej. Písek se sype...
...čím dál rychleji. Ale já žiju. Neříkej, že ne.
Možná tam. Ale pak přijdeš sem a hroutí se to. Celej těžce vybudovanej systém je hned v prachu.
Tam, sem, co to vůbec znamená... Jen názvy. A systém... Padá. Ale pak zase povstane. Jako fénix, silnější,...
...aby večer znovu zemřel? A tak pořád dokola? To je dost zvláštní způsob, jak začít od začátku.
Ale je to způsob. A funguje.
Většinou. Jednou už nebude.
To je daleko.
Budeš se takhle chovat pořád?
Tlačím problémy před sebou...
A přijde ti to správný?
Nezmůžu se na víc. A ty mě nech. Sama nic nedokážeš.
Souhlas. Ale já nic dokazovat nemusím, zatímco ty..? Ty žiješ tenhle život. U tebe na tom záleží. Vždyť jsi to sama viděla. Nepochopí. Neodpustí. Jsou všichni stejní.
Já o jejich odpuštění nestojím.
Tak proč píšeš tyhle řádky? Nikdy si je nepřečtou, ale ty stejně doufáš, že ano.
Ne tady. Čtou mi je přímo z mysli.
Ty myslíš ty hlasy?

Jde tady snad o něco jiného..? Vždycky na nich záleželo a teď je jich víc.

Zbytečně je personifikuješ. Že slýcháš hlasy? Blbost. Slyšíš výčitky.
A právě. Ty výčitky.
Těch otázek.
Jo...
Vzpomínáš na Možná?
Už ani nevzpomínám. Mám ten text v hlavě.
A divíš se.
Je to vtipnej způsob, jak spadnout.
A vědět, co by se stalo, kdyby ses pustila... Víš to vůbec..?
Zapomněla jsem. A utíkám.
Před čím?
Co já vím. Před osudem, před životem..? Zní to moc poeticky, ale nakonec je to asi pravda.
Myslíš si, že tomu utečeš?
Namlouvám si to.
Chyba. Další.
Kolik jich bylo?
To by sis měla pamatovat ty.
Snažím se nemyslet na čísla. Na žádný čísla. A hlavně... Na datumy.
Ale tušíš to. Aspoň podvědomě. Nevíš, kolikátého je, ale víš, kolik zbývá.
Nejspíš ano. Vidíš, jak se to za mnou táhne? Je to až neuvěřitelný. Jak jedna věc...
...ovlivní celý život.
Napořád.
Napořád...
Prázdný slovo.
A kolik toho v něm je.

Vidíš ven? To nebe. Stmívá se, ale tak hezky, tak... podzimně.
Taky jsem to měla ráda.
To nebe za to nemůže.
Člověk si těžko přiznává vlastní vinu. Svést ji na někoho jiného je přirozená věc. I když zbabělá...
Je to lidská vlastnost. Ale svádět to na počasí je nenormální.
A nebylo to tenkrát právě počasí..?
Seš ztracená.
Asi jo. Ale líbí se mi to. Být... ztracená.
Ty se v tom nakonec snad i vyžíváš.
Lepší než se topit.
A radši shořet, než vyhasnout. Jasný.
Směješ se, ale tyhle ohraný citáty v sobě nakonec mají víc pravdy, než jsi ochotná připustit.
Ve sněhu se hoří blbě.
Teď jsi mě rozesmála.
Tak to si musím gratulovat.
Gratuluj.

Pokaždé sleduješ, jak obloha temní a objeví se hvězdy.
Ukliďnuje to. Mluvit s tmou...
Ty vzpomínky taky?
Ty k tomu patří...

Když si čteš, co jsi psala letos před začátkem školy...
...nechápu ten pesimismus v tom. Já hodně z toho potřebovala...
Tak jsem to nemyslela. Hodí se to k něčemu jinému.
To je pravda.
Každá věta z toho.
Mám ta slova ráda. Jsou tak... Svá.
Tak na ně mysli. Na tu jejich svobodu, ne na to, co je v nich.
Bylo by fajn být slovo.
Mluvíš nesmysly.
To já vždycky.

Proč s tebou vlastně ztrácím čas... Nudíš mě.
Ale rozumím ti.
Myslím, že ne. Sama se v té spleti myšlenek nevyznám.
Třeba já ano.
Ne.
Jak myslíš.
Tak jak to je. Správně.
Spíš... Tak zmateně.
A jsme zase tam, kde jsme byly. Koho bude bavit tohle číst?
Když se v tom nevyznáme ani my dvě...
...tak už nikdo.


To z konce prázdnin... To letošní.. Možná... Hodí se to k dnešku.
Podívej, další odstín barvy je tmavší!
Vystihuje to dnešek.
Nemusíš mi to připomínat, tepe mi to v hlavě každou vteřinu. Těch pár vět... To... Něco. Mluví to za něj... Za tenhle den. Ta slova, ta slova jsou pro mě tenhle den samotný...

Equinox.

A zazněl poslední výstřel...
Výstřel do tmy.
A tak tu sedím, na okraji, a už je pozdě. Už je po půlnoci. A teď to vnímám.
Don't be fooled I was raised by the wolves...
Super písnička. Ale teď by se hodila jiná...
Nebudu lhát. Nechci. Aspoň tady ne... Protože všude jinde lžu. Já nejsem v pohodě. Ne teď a tady. Asi budu. Ale jen budu. Nejsem. (Nejsi..? Jsem. Nejsem. Jsou to jen slova. Jen slova...)
Prožívám začátek, prožívám jejich konec... Píšu blbosti a nechávám tu melancholii vyjít na povrch a pohřbívám ji pod vrstvou slov a zapomenutých slibů, těch roztrhaných papírů a rozházených not.
Jako odraz léta. Už je září. Teď už ano. A teď to pár měsíců bude moct být už jen horší.
Slyšíš je? Jak zpívají? Slyšíš jejich píseň?
Že nic neslyšíš?
Nebo neposloucháš?
Budeš čekat, kdy to skončí. Já vím, že to chceš. Těšila ses na ně. Těšíš. Ale zase se ti vrací ta nikdy nahlas nevyslovená otázka co? Tys to věděla? Věděla jsi to?
Zničí tě to? Ty vzpomínky? Nebo se ty ničíš sama?
Poslouchej. Nemluv. Nepiš. Nesmutni, neraduj se, už ani nemysli.
Naslouchej. A... Vnímej píseň vesmíru.
Teď už je slyšíš...?

A tak začal podzim.

Saf ~

Saf ~
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Který z "hlasů" více vystihoval váš postoj?

V kurzívě.
Hlas Saf.

Komentáře

1 Sar Sar | Web | 23. září 2015 v 19:49 | Reagovat

Uh. Zase nevím, co říct. Jsem hrozná. Ráda bych lidem pomáhala, ale nevím jak, akorát jim tim ještě uškodím.
Pamatuji si tvůj článek napsaný podobným (vlastně stejným) stylem, myslím že je ze 7. dubna.
Byl stejně procítěný, ale pořád v něm bylo něco, čemu nejsem hodna rozumět. I když něco málo vím. Možná víc, než si zasloužím.
Snad to dopadne dobře...

2 Saf Saf | 23. září 2015 v 19:55 | Reagovat

[1]: Nemělo to vyznít takhle... Aby ses cítila špatně. Je to jen náhodný psaní :) A pochybuji, že bys ubližovala lidem. To vážně ne, věř mi.
Nu, ten ze 7. dubna... Tam byl takhle psán jen začátek, jinak jsem podobným stylem psala tohle: http://rowian.blog.cz/1409/safousuv-monolog
Každopádně děkuji ^-^
A dopadne. Nevidím důvod, proč by nemělo. Je to jen chvilková 'depka'.

3 Axy Axy | 24. září 2015 v 15:40 | Reagovat

Strašně se mi líbí, jak takhle píšeš. Vždycky mi to připomíná mě, jak mluvím sama se sebou (což je vlastně skoro pořád)
Ačkoli se cítím celkem špatně, když to čtu .. :c
Uhh, co je to s tím datumem? Špatná vzpomínka?
Pokaždé, když jsem měla depku, jsem začala na blogu psát, no nikdy jsem to nevydala.. Možná proto, že jsem nechtěla, aby ostatní věděli, co prožívám. Právě proto se mi líbí, jak jsi to napsala. Je to takové spíše nepřímé a mě osobně to donutilo přemýšlet více směry...
No dneska jsem celkem dost unavená, takže nevím, jestli se mi podařilo se pořádně vůbec vyjádřit xD
Doufám, že ti bude líp... Please come back soon, I'm waiting for u :c

4 Saf Saf | Web | 24. září 2015 v 17:34 | Reagovat

[3]: Děkuji, Axu ♥ Taky takhle mluvím, neustále... Tak proč to někdy nenapsat.
Nemusíš :c To jen vždycky večer. Přijdou vzpomínky. A veze se to. Jinak se nic moc špatného neděje ^-^ většinou :'D
Num vždyť víš. Na podzim minulého roku...
Já nevím, to, co píšu vyloženě kvůli depce bych také nikdy nezveřejnila... Tohle je spíš taková melancholická nálada na psaní, kdy začnu, přesně, nepřímě vypisovat a něco vznikne.
To chápu, takže nevadí, a podařilo xD
Ale jo :3 Už teď je... Těžko říct, co přinese večer, ale od toho je tu ráno xD Jinak... Kdy se vrátím... Nevím. Momentálně ani nemůžu, jelikož mi kleknul notebook a nic kromě internetu a Sai nefunguje :'D Ale odpovím Ti na mail x3 Tam řeknu víc xD
Děkuji ♥

5 Bleskobleska Bleskobleska | 30. září 2015 v 17:19 | Reagovat

Hrozně se mi to líbí :3 Máš strašně krásný styl psaní.

6 Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména | Web | 30. září 2015 v 17:29 | Reagovat

Po dočtení tohoto článku jsem nahlas vydechla jednu větu: "Nejsem sama."
Přesně takhle si píšu, když je mi mizerně. Vždy jsem to napsala jen do wordu, zavřela a později se k tomu vrátila znovu. Nikdy jsem to nezveřejnila, protože by to nikdo nepochopil a já to ani nechtěla. Ty víš, o co jde. :)
Můj druhý hlas byl v tomhle případě Car. Ten původní. Takový, jaký měl správně být - sarkastický, s nezájmem o druhé. Naprosto otřesný lev. A s ním si tam jako Taya povídám.
Aby jsi věděla, že si nedělám legraci (a jelikož tam jsou chyby, tak je to jasné), kousek Ti tu napíšu:
Taya si povzdechla a položila si hlavu na packy. „Jsem hloupá..“ Zašeptala si pro sebe.
„To jsi.“ Uslyšela známý hlas.
„Ty? Zase ty?“ Zavrčela mírně.
„Stýskalo se ti, já vím.“ Zavrněl na ní, trochu s výsměchem.
„Chybíš mi..to je pravda..“ Povzdechla si.
„Komu bych nechyběl.“ Zazubil se.
„Stále jsi mou součástí..jsi jako já-“ Taya se zvedla a položila Carovi packu na rameno.
„Ne, to tedy nejsem. Já nejsem hloupý jako ty.“ Zavrčel a otřásl se, aby ze sebe sundal tlapu zlatavé lvice. Taya se smutně podívala na zem.
„Promiň mi to..“ zašeptala.
„Vlastně za to nemůžeš. Už jsi taková.“ Prohlédl si jí. „Naivní, nezkušená, hned všem naletíš!“
„A víš ty o tom, že ti lhali?“
„Kdo?“ Pozvedla hlavu.
„No přece všichni.“
„Každý se někdy splete..“
„Rozlišuješ rozdíl mezi lhaním a zatajením?“
„Zatajení je..když si pro sebe něco necháš..a lžeš..když vědomě lžeš nebo..“ Zamotala se v tom.
„Prakticky je to to samé. Stále je to lež.“ Usmál se.
„Ale existují bílé lži.“
„Často je slýcháváš hmm?“ Posadil se a začal si čistit kožich.
„Proč se mě na to vůbec ptáš..“ Sklopila zrak opět k packám. „Jsi přece uvnitř mě.. prožíváš to samé co já.. víš jak se cítím..“
„No ano.“ Očistil si packu. „Jenomže záleží na úhlu pohledu. Co je pro tebe neštěstí, pro mě je další výzva. Když víš, že ti někdo lže..pláčeš nad tím.. já se směji, že to vím.“ Pokračoval v čištění.
„A.. když jsem šťastná?“
„Někdy jsem také.. Ale většinu času mě to nudí..“ Zívnul.
„Protiřečíš si..“
„A nejsem jediný, co?“ Zasmál se.
„Myslím tím..říkáš, že nemohu být šťastná a když jsem..tak ty se nudíš..takže když jsem smutná tak jsi šťastný?“
„Polovičně, zlatíčko.“ Pozoroval ji. „Je to zábava tě pozorovat, jak si nevíš rady, přitom cestičku máš přímo před sebou.“
„Ne, tady není žádná cesta kupředu.“
„Je tu mnoho cest, ale ty jsi stále na té jedné..

Takže... ačkoliv přesně nevím, co se stalo. Mohu s jistotou říci, že vím, jak to myslíš. *obejmu Tě*
A proto volím hlas Safiry. Protože je stejná, jako já.

7 azu nemá heslo do svýho účtu :DD azu nemá heslo do svýho účtu :DD | 22. října 2015 v 15:57 | Reagovat

Tohle chápu snad víc, než bych chtěla T-T Je to krásný, jako vždycky, ostatně, píšeš nádherně <3 A taky je to hrozně smutný a až moc pravdivý. Equinox je za náma, hodně štěstí k narozeninám, Ravene, a teď bude zima. *nádech, výdech* Safouši, drž se. Tenhle podzim a zima bude zase něco jinýho, než minulej rok, ale mám pocit, že tady pořád něco zůstane .-. chápeš mě? asi ne, to je jedno :D kdykoliv jsem tady pro tebe, jo? c:

8 Bleskobleska Bleskobleska | 18. června 2016 v 14:19 | Reagovat

Ahoj Saf, jak je? :) Budeš ještě psát články?

9 Smithe405 Smithe405 | E-mail | Web | 16. srpna 2016 v 2:02 | Reagovat

Beneficial Location Hi gentleman the following transpire a number of web page link with the aim of represses information that will a person may possibly acquire positive yourselves. The Significance Verifying away from home. fgdkkgcckbeffafd

10 Smithc39 Smithc39 | E-mail | Web | 17. srpna 2016 v 8:53 | Reagovat

Hey esto es un gran poste. Puedo utilizar una porcin en ella en mi sitio? Por supuesto ligara a su sitio as que la gente podra leer el artculo completo si ella quiso a. Agradece cualquier manera. kdbfkecccbecdgkc

11 SergiooX SergiooX | E-mail | 16. ledna 2017 v 22:37 | Reagovat

I found this page on 12th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.